Moravské přístroje, a. s., zdroj: https://www.gxccd.com/art?id=555&lang=405, vytištěno: 01.05.2025 1:10:37
Hlavní stránka▹Pozorování | 6.5.2019 |
---|
Silueta temné mlhoviny ve tvaru koňské hlavy, viditelná na pozadí tmavě červeně zářícího oblaku vodíku, se nepochybně stala ikonickým objektem hlubokého vesmíru. Jen obtížně bychom hledali populárně-astronomickou knihu, ve které by chyběl její snímek, a mlhovina Koňská hlava se mnohokrát objevila na prvních stránkách prakticky všech populárních astronomických časopisů. |
Je velmi obtížné uvidět Koňskou hlavu očima i když se budeme dívat výkonným dalekohledem – je zapotřebí skutečně velký dalekohled pod velmi tmavou oblohou a navíc si zřejmě budeme muset pomoci vizuálním Hβ filtrem pro zvýšení kontrastu. To proto, že lidské oko je docela necitlivé na vlnovou délku čáry Hα, v níž mlhovina na pozadí převážně svítí (oko je mnohem citlivější na modravou barvu čáry Hβ a proto lidé vidí Koňskou hlavu lépe přes Hβ filtr, ačkoliv mlhovina na pozadí září v Hβ asi šestkrát slaběji v porovnání s barvou čáry Hα). Z těchto důvodů skotská astronomka Williamina Flemingová v roce 1888 objevila tuto mlhovinu na fotografických deskách pořízených na Harvard College Observatory. Nízká jasnost mlhoviny a malá citlivost lidského oka nepředstavují překážky pro velmi citlivé CCD kamery, schopné akumulovat světlo po mnoho hodin, takže mlhovina Koňská hlava byla nesčetněkrát fotografována prakticky všemi astro-fotografy po celém světě. Ale jen několik z nich dosáhlo kvality, která soupeří se snímky z velkých světových hvězdáren, a skupina astro-fotografů CielBoreal (http://www.cielboreal.com) a CielAustral (http://www.cielaustral.com) k nim rozhodně patří. Jejich výjimečně detailní a hluboký snímek Koňské hlavy, pořízený kamerou G4-16000 na 50cm CDK dalekohledu na hvězdárně v Chile, ukazuje Koňskou hlavu nejen jako siluetu, ale i samotná struktura temného oblaku je nádherně patrná. K pořízení tohoto úžasného snímku přes červený, zelený a modrý filtr a také přes úzko-pásmové filtry SII, Hα a OIII bylo zapotřebí přesně 100 hodin expozičního času. |