Hvězda XO-1 je velice podobná Slunci. Má prakticky stejný průměr i hmotnost a spektrální třídu G1V. Ve vzdálenosti asi 200 (±20) pc je její jasnost asi 11^m. Leží v souhvězdí Severní Koruny na souřadnicích R.A. = 16h 02m 12s a Dec. = +28° 10’ 11”.

Planeta XO-1b je podobná planetě Jupiter, je ale poněkud větší (asi 1,3×) a lehčí (má hmotnost asi 0,9 M_J). Obíhá ale podstatně blíže ke své mateřské hvězdě, asi 0,04 AU a oběžná doba je pouhých 3,94 dne.

Přechod planety před hvězdným diskem trvá zhruba 3,5 hodiny. Pokud chceme přechod pozorovat, je vhodné měřit ještě nějakou dobu před i po přechodu. Jenže okamžiky přechodu pozorované z našeho území nastávaly na konci června, kdy je noc nejkratší a máme-li pozorovat celý úkaz, musí střed přechodu nastat co možná nejblíže půlnoci. I tak je nutné začít pozorovat ještě za šera a měřit až do svítání.

První vhodný termín na pozorování tranzitu XO-1b byl 17. června 2006, ačkoliv konec úkazu nastal až za svítání. Naneštěstí bylo zataženo a tak jsme čekali na 20. a 24. června.

20. června 2006 se obloha rozjasnila a noc se mimořádně vydařila. Ačkoliv v tuto roční dobu nenastává astronomická noc, velice čisté ovzduší rozptylovalo málo světla a obloha byla tmavá, i když ji osvětlovalo Slunce relativně nízko pod obzorem a blízký Zlín plný světelného smogu.

Předpokládaný pokles jasnosti o 0,03^m je velice malý a na počátku pozorování jsme netušili, zda jsme vůbec schopni dosáhnout takové přesnosti. Výsledná světelná křivka ale ukazuje, že s kvalitní CCD kamerou a pečlivým zpracováním dat skutečně dokážeme takové úkazy pozorovat.

24. června jsme již věděli co nás čeká. Naneštěstí počasí bylo výrazně horší a druhá půlka noci byla vyloženě špatná. Přesto je i druhý pozorovaný tranzit XO-1b dobře zřetelný.

Ačkoliv jsme začali pozorovat ještě za soumraku, vstup planety a první pokles jasu se nám už nepodařilo zachytit.

K úspěšnému pozorování extrémně malých poklesů jasnosti hvězd způsobených přechody exoplanet je potřeba splnit dvě podmínky - je potřeba pozorovat přes červený filtr a je potřeba pečlivě pointovat, aby obraz sledované hvězdy i srovnávacích hvězd zůstával stále na stejných pixelech CCD čipu. Ačkoliv jsme druhou podmínku nesplnili, výsledky jsou velmi přesvědčivé. S požitím automatického pointeru můžeme očekávat další nárůst přesnosti měření.

Tranzity byly pozorovány 27 cm f/8 dalekohledem hvězdárny ve Zlíně a CCD kamerou G2CCD-1600.

Snímky na této straně pořídili Pavel Cagaš, Václav Přibík and Petr Cagaš.