Seeing, způsobený rozdílným indexem lomu vzduchu o různých teplotách, deformuje obraz všech pozemských dalekohledů. Protože seeing je způsobený naší atmosférou, závisí na momentálním počasí a také se mění místo od místa. Zatímco světelné znečištění lze měřit poměrně snadno pořízením několika snímků a určením jasu pozadí oblohy, měření seeingu je poměrně komplikované.

Ačkoliv je seeing často vyjadřován jako úhlový rozměr profilu obrazu hvězdy v polovině maxima (FWHM — Full Width Half Maximum), jeho odhad z jediného obrazu je zpravidla nepřesný — profil obrazu hvězdy je ovlivňován nejen seeingem, ale třeba také chybami montáže.

Mnohem spolehlivější a přesnější je měření vzájemného pohybu dvou (nebo více) obrazů jediné hvězdy. Aperturní maska se dvěma (nebo více) otvory musí být umístěna před dalekohled. Mírné rozostření způsobí rozložení obrazu na dvě části. Každá část obrazu je tvořena světlem, které prošlo jiným otvorem v aperturní cloně. Protože každý paprsek prošel jinou částí atmosféry, vlivem seeingu se daný obraz mírně pohybuje. Měření vzájemné vzdálenosti obrazů na místo absolutní polohy obrazů na snímku eliminuje nepřesnosti způsobené chybami pohonu montáže, poryvy větru apod.

Astronomové z Astronomického ústavu Akademie věd České republiky (http://www.asu.cas.cz/) začali hledat nejlepší místo pro nový dalekohled se zrcadlem o průměru 2 metry. Vytvořili vlastní DIMM z komerčního dalekohledu Schmidt-Cassegrain (STC) o průměru 9,25 palce (235 mm), kamery G1-0300 a přenosného počítače s programem SIMS (Simple Image Manipulation System).

Kamera G1 pořizuje velice krátké expozice (0,005 sekundy) hvězdy Polárka (Alfa UMi) a ukládá série snímků v paměti počítače. Program SIMS poté vyhledá centroidy každého obrazu Polárky. Z nich je pak vypočítán seeing v daném časovém intervalu. Měření je opakováno po celou noc — to umožňuje určení změn seeingu na daném místě a jeho vývoj v průběhu noci. Kamera G1 pořídí mnoho desítek tisíc snímků za noc.

Autorem všech snímků je Kamil Hornoch, AsÚ AV ČR.