Při pozorování pouhým okem nebo malým dalekohledem vypadá Vesmír černobíle. To protože naše oči nedokáží rozlišovat barvy, pokud je úroveň osvětlení velice nízká a s výjimkou jasných planet (Mars je načervenalý, Jupiter a Saturn má žluto-hnědou barvu) a hvězd (například Antares také vypadá troch načervenale), všechny hvězdokupy, mlhoviny a galaxie vypadají monochromně (snad jen Velká mlhovina v Orionu ukazuje fialové tóny pokud ji pozorujeme větším dalekohledem, protože je skutečně velice jasná). Dlouhé expozice CCD kamerou ukáží barvy všech vesmírných objektů a galaxie nebo planety jsou často zobrazovány ve skutečných barvách (často hodně zvýrazněných, aby se zvýšil dojem ze snímku).

Snímky mlhovin jsou někdy zobrazovány ve falešných barvách. Důvodem je fakt, že emisní mlhoviny svítí hlavně ve třech úzkých spektrálních čarách v závislosti na svém chemickém složení, zatímco světlo hvězd (a tím pádem i celých galaxií) má spojité spektrum (samozřejmě s výjimkou několika absorpčních čar). Tyto čáry jsou pojmenovány podle chemických prvků, které jsou za emise zodpovědné — Hα, OIII a SII. Zatímco čára OIII je blízko zeleno-modré barvě, čára Hα je tak hluboce červená, že řada lidí ji už moc jasně nevnímá a čára SII je ještě červenější než Hα a pro lidi je prakticky neviditelná. Z tohoto důvodu astronomové přiřazují snímkům pořízeným v těchto spektrálních čarách falešné barvy aby ukázali detaily, které by pro nás jinak zůstaly skryty. A my si musíme uvědomit, že co je ve skutečnosti sytě červené, je na úzkopásmových snímcích zobrazeno modro-zeleně.

Rozdíl mezi emisní mlhovinou zobrazenou ve skutečných barvách a úzkopásmovým snímkem ve falešných barvách ilustruje dvojice snímků mlhovin „Severní Amerika“ a „Pelikán“ nahoře. Oba snímky vznikly kombinací jednotlivých expozic pořízených přes červený, zelený a modrý filtr a snímků přes úzkopásmové filtry. Všechny snímky byly pořízeny stejnou kamerou na stejném dalekohledu.

Všechny snímky na této stránce pořídil Philippe Bernhard kamerou G4-16000 CCD na dalekohledu RH200.