Většina viditelného světla, které k nám přichází z vesmíru, vzniká ve hvězdách, jež září proto, že jejich povrch je horký; některé svítí červeně nebo oranžově jako rozžhavené železo, jiné žlutě či téměř bíle jako vlákno v klasické žárovce a další modře. Kvůli rozdílným teplotám hvězd se jejich převládající barva liší, ale obecně světlo hvězd pokrývá celé viditelné spektrum. Když astronomové snímají objekty složené převážně z hvězd (galaxie, hvězdokupy atd.), používají filtry RGB k zachycení všech barev a později vytvářejí takzvaný obraz v přirozených barvách.

Ne všechny objekty však září proto, že jsou horké. Například světlo z mlhovin vzniká v elektronových obalech jejich atomů. Takové světlo, vyzařované při přechodu elektronů z jednoho kvantového stavu do druhého, má pouze velmi specifickou energii, a tedy i vlnovou délku (barvu). Astronomové toho využívají pomocí úzkopásmových filtrů, které odfiltrují vše kromě malé části přicházejícího světla, a mohou tak výrazně zvýšit poměr signálu k šumu (získáme veškerý signál, který nás zajímá, zatímco šum pozadí je silně potlačen). Protože jak Hα, tak i SII filtry spadají do zdánlivě podobných velmi tmavých odstínů červené, astronomové úzkopásmovým barevným kanálům často přiřazují nepravé barvy.

NGC300, zachycená týmem CielAustral, je galaxie, a jako taková září převážně ve spojitém spektru. Každá galaxie však obsahuje také mnoho mlhovin, které vyzařují mnohem užší spektrum. Tým CielAustral proto použil jak sadu RGB filtrů, tak i úzkopásmové filtry, aby získal úctyhodných 132 hodin celkové expozice. Výsledkem je úchvatný snímek galaxie NGC300, na němž jsou hvězdy v reálných barvách a zároveň zvýrazněné mlhoviny náležející k NGC300, zde zobrazené v nepravých barvách přiřazených spektrálním čarám OIII, Hα a SII.